V Jerezu to není o nic horší.

Přistáli na civilním heliportu a Ben si řekl, že Alice má vlastně pravdu, heliport i město jako by Madridu z oka vypadlo, tytéž domy i ulice, občas přerušené Pláckem. Alice Benovi koupila originální dárky z lásky.

Podstatný rozdíl poznali, až když vystoupili na plochu, protože k nim přišel snědý šlachovitý chlapík v kostkované košili a zeptal se:

„Ty bys mohl být Ben, že jo?“

„Ano. Dobrý den. Tohle je Alice.“

„Prima,“ zasmál se, potřásl jim rukama a mluvil dál: „Teď sedneme do našeho éra a za chvilku jsme doma. Já se jmenuju Sam.“

Došli k malému čtyřsedadlovému vrtulníčku, nasoukali se dovnitř a hned startovali. Ben se zájmem sledoval pohyby Samových rukou i nohou a zeptal se:

„Je těžké tu věc řídit?“

„Kdepak. Lítat se naučíš raz dva. Jenže ty se budeš muset naučit víc věcí, podle toho, co říkal pan Watson. Ale žádnej strach, všechno se dá zvládnout!“

Pustá krajina náhle zmizela a nyní letěli nad řadami keřů.

„To je víno?“ zeptala se Alice. To by byl originální dárek pro přítele.

Sam se k ní otočil, udiveně zakroutil hlavou a zabručel:

„Sakra, tys ještě neviděla víno, révový keře? Jak je to možný? Jistě, tohle je víno, ale ne naše vinice, ta začne za chvilku. Pět krát pět kilometrů nejlepšího vína na světě!“

„Jak jsem mohla vidět víno, když jsem v životě nevytáhla paty z města?“ ohradila se. „Nebýt Bena, trčela bych tam doteď. Ale řeknu ti, že víno se mi moc líbí, už z tý vejšky, těším se na něj.“

Za chvíli se ocitli nad Watsonovou vinicí, sledovali nekonečné řady keřů, jež byly v pravidelných vzdálenostech přerušeny příčnými cestami a potom uviděli jezírko obklopené

trávou a stromy, pod kterými stály nevelké malebné domky.

„Tak, a jsme doma,“ řekl spokojeně Sam. „Vidíte ten domek tam na druhé straně, kousek od dřevěného můstku, kterej zabíhá do vody? Tak ten je váš.“

„S kterejma lidma tam budeme bydlet?“ starala se Alice. „Abysme se s nima shodli, to je pro bydlení důležitý.“

„Budete tam sami dva,“ zasmál se Sam. „Tak to byste se mohli shodnout.“ U jezírka byly celkem čtyři domky, ale obsazené byly jen tři z nich, čtvrtý obýval při svých návštěvách pan Watson. Starousedlíků bylo pět, Sam se svojí ženou Julií a dcerou Mildred a druhou starousedlickou dvojici tvořili dva usměvaví lidé ve věku Bena a Alice. Muž, šlachovitý blonďák, se jmenoval Swen a jeho družka, nevelká tmavovláska s nesmírně

ladnými pohyby a zálibou v šatečkách křiklavých barev, se honosila jménem Hermenegilda, ale říkalo se jí Gili.

„Takový jméno se dává za trest,“ hodnotila nápad těch, kteří ji obdařili jménem. „Akorát že jsem tenkrát byla mrně a nic jsem jim neprovedla. Budu to muset co nejdřív napravit a vyvést něco extra hroznýho.“

Alice se okamžitě zamilovala do stavení, které bylo tvořeno pokojem, ložnicí a kuchyňkou, ale hlavně verandou, na které byl stolek a křesílka. Pobíhala z místa na místo a za ní jako pejsek poklusávala malá Mildred a v jednom kuse žvatlala a vyptávala se:

„Kde jsi sehnala ty krásný botky? S přezkama? A proč máš takový šaty, co nemají barvu?

Proč jsou takový krátký?“

Trpělivě jí vysvětlila, že botky s přezkami si koupila nedávno, ale chtěla je mít, už když byla tak malá, jako je teď Mildred, jenže dřív si je nemohla dovolit koupit. A šaty bez barvy jsou praktické, protože se nešpiní a jsou z pevné látky a když nemají rukávy, nerozdrbají se. Musí

být krátké, v dlouhých by nebylo vidět, že má hezké nohy. Mildred se ještě na leccos vyptala a odběhla k mamince, po které požadovala boty s přezkami a sháněla nůž, aby si uřízla kus sukýnky, protože má hezké nohy. Za moment se vrátila a zasypávala Alici informacemi ze života na vinici.

Sam a Ben se procházeli po břehu jezírka a zabývali se praktickými záležitostmi. Nejdřív se ovšem Sam vyptal na Benovy dosavadní životní zkušenosti, zaujala ho pasáž o životě s partou v horách a poslouchal k dokonalosti vypilované smyšlené historky. Tentokrát přidal Ben kapitolku o starém muži jménem Nikita, který také žil s partou, ale měl velké vědomosti v oboru matematiky a fyziky a věděl kde co o strojích a přístrojích a mnohé Bena naučil. Ben hledal pro Nikitu ORIGINÁLNÍ DÁRKY K VÝROČÍ.